Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kartonová krabice, ve které je nádherný bílý vinyl, je pro hudbu OR příznačná. Hrubý povrch a vypiplaný obsah, který dopředu pohání syrová a spontánní mladická energie. Noise rock navazující na tu nejlepší domácí tradici špinavých kapel. Oproti třeba chebským feťákům z ESGMEQ se OR vyznačují zrnitějším zvukem a snahou experimentovat i s ryze instrumentálními plochami plnými rockového rezu. Neútočí na první signální, nesnaží se pilovat hrany do dokonalého lesku. Jejich texty nebudete na koncertech řvát v refrénech. Přesto se tu pod povrchem něco děje. To něco vás nutí se k hudbě OR vracet, protože někde v tom nevzhledném obalu je nějaká ta vzácná člověčí ryzost. Krom obalu fyzického je tato esence přítomna i ve zvukové podstatě nahrávky. Ta nevzhlednost obalů je záměr. Natočil Hromy a smíchal Ondra Ježek.
Tenhle rock’n’roll, to jsou mastné vlasy, levné pivo a večery, při kterých se čumí do nebe. Společným jmenovatelem jsou PARAMOUNT STYLES, Hlava 22 a zážitky z neúnavného koncertování. Kytara kvílí a blány praskají pod silovým bubeníkem. Nebo taky ne. Kluci umí zabřednout i v halucinogenních repeticích. V jednoduchosti je síla a ve strohosti pravda. Otočte volume doprava, prosím.
7,5 / 10
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
